Historie ohňostrojů
Ohňostroje nejsou jen záležitostí několika posledních desítek let, ale mají za sebou možná až nečekaně dlouhou historii. Nejzajímavější střípky z historie ohňostrojů se můžete dočíst v následujících odstavcích.
Historie ohňostrojů je spojena s historií černého, respektive střelného prachu. Patrně první zmínka je datována na přelom našeho letopočtu, kdy se v Číně používá k lékařským účelům směs ledku a síry, tedy základních substancí střelného prachu.
Ale již za dynastie HAN (206–220 před naším letopočtem) sloužil k výrobě petard bambus, který se upravoval (patrně pražením). Takto upravený bambus (známý jako "bian pao") dokázal vydávat velký hluk, který sloužil k zahánění zlých duchů. Jižní a severní dynastie (420–581 našeho letopočtu) nevyužívaly petardy pouze k zahánění zlých duchů, ale také při modlitbách za štěstí a prosperitu.
Vynález střelného prachu a prvního opravdového ohňostroje je spojován s Čínou i když by se měla brát v potaz i Indie. Někteří historici věří, že černý prach a s ním spojené ohňostroje byl vynalezen za dynastií SUI a TANG (581–907 našeho letopočtu), zatímco jiní se domnívají, že ohňostroje nebyly až do doby jižní SONG dynastie (10. století). Prvně jmenovaným dávají patrně za pravdu zápisky čínského alchymisty Sun S'-miao, který v roce 682 popsal velmi intenzivně hořící směs síry, ledku a dřevěného prachu, tedy střelný prach. Obdobný popis se opět v Číně datuje do roku 808 (zhruba v této době se prý začal střelný prach využívat také k vojenským účelům).
Přesné datum vynálezu střelného prachu již patrně nezjistíme, nicméně od té doby jakákoli událost – např. narození, smrt, svatba, korunovace, oslava Nového roku se staly podnětem pro "pyrotechniky".
Mimo čínské uzemí však informace o střelném prachu a ohňostrojích pronikaly velmi pomalu. Znalost výroby střelného prachu přešla z Orientu nejprve do Byzance a teprve ve 13. století do ostatních států Evropy. Například teprve v jedné z kronik ze 14. století kronikář připisuje freiberskému mnichovi Bertholdu Schwarzovi "vynález střelného prachu". První zmínka o výrobě střelného prachu v Čechách je z roku 1432, hlavní surovinou byl samozřejmě sanytr (ledek draselný).
V Čechách se pořádalo nejvíce ohňostrojů patrně za vlády Rudolfa II. Habsburského (1552–1612). Rudolf II., známý též jako "vladař alchymista", shromáždil u svého dvora mnoho alchymistů, vědců, malířů a sochařů z celého světa, kteří, mimo jiné, prováděli chemické pokusy a sestavovali ohňostroje. Známou osobností v tomto oboru byl kupříkladu malíř a sochař Giuseppe Arcimboldo.
Ovšem znalost výroby střelného prachu a výroby ohňostrojů se rychle šířila a stejně jako v Číně i zde nemohl ohňostroj chybět u žádné významné události nebo zábavy šlechty.
Vyobrazení královského ohňostroje na řece Temži v roce 1749
Patrně většina zná hudební dílo "Hudba ke královskému ohňostroji" zkomponované Georgem Fridrichem Handelem v roce 1794. Mělo oslavovat mírovou smlouvu uzavřenou o rok dříve ve městě Cáchy.
Do Ameriky s sebou přivezli své nadšení pro ohňostroje první přistěhovalci. Ohňostroje a černý prach (jedna ze součástí střelného prachu) byly využívány již dlouho před americkou válkou za nezávislost. Je například zajímavé, že úplně první oslava Dne nezávislosti se konala v roce 1777, tedy šest let před tím, než samotná válka za nezávislost skončila. A ohňostroje byly samozřejmě součástí těchto oslav. Také v roce 1789 byla inaugurace George Washingtona doprovázena ohňostrojnou show. A obliba hluku a barev přetrvala až do dneška...